Má toho za sebou už hodně. Jako hráč zapsal 46 ligových startů, jako trenér působil ve Spartě, Jablonci či Teplicích, koučoval i ženy Slavie či český národní tým žen. Od nové sezony je PETR ČERMÁK hlavním trenérem mužské reprezentace v plážovém fotbale. „Dostal jsem pobídku a docela se mi to líbilo. Koketovali jsme o tom už před rokem, jestli by to bylo možné. Říkal jsem, že se nebráním žádné výzvě,“ prozradil v rozhovoru, jak se k beach socceru dostal. Za sebou má už dva přípravné duely proti Litvě a v červenci ho čekají první turnaje základní části Euro Beach Soccer League.
Máš za sebou premiéru na střídačce v plážovém fotbale. V kariéře jsi už toho zažil hodně, jaké bylo zase slyšet hymnu?
„Vždycky je to něco výjimečného, když ti zahrají hymnu a ty tam stojíš jako trenér a máš koučovat nějaké reprezentační mužstvo. Je to krásný pocit. Ještě to bylo umocněné tím, že to byl mezistátní zápas, takže dojmy z premiéry jsou perfektní.“
S Litvou se jednou vyhrálo po prodloužení a jednou prohrálo. Když bys měl zhodnotit oba zápasy dohromady, co ti ukázaly?
„Byl jsem rád, že se tyto zápasy mohly uskutečnit. Aspoň jsem viděl všechny potenciální kandidáty na turnaje. Bylo tam hodně hráčů, což je pro mě pozitivní. Dojmy jsou takové, že je to pro mě zase taková novinka, ale člověk se s tím hned sžije. Je to sice fotbal na písku, ale pořád fotbal. Myslím si, že nám to dalo dost, poněvadž v obou zápasech jsme byli, myslím si, lepším týmem. První zápas jsme nezvládli v závěru, ale líbilo se mi, že jsme do toho vstoupili velmi dobře, aktivně, všechno bylo okej, až na tu závěrečnou třetinu, kdy jsme polevili fyzicky, si myslím. Ale to se dá všechno ještě dohnat. Pozitiva i negativa si z toho člověk vždycky musí vybrat. I v tom druhém zápase jsme byli lepší, pak se ta štěstěna obrátila na tým Litvy. Myslím si, že se nemáme za co stydět. Ukázalo mi to spoustu věcí, kdo je jak připravenej, kdo se s tím jak chce prát. Líbilo se mi, že všichni kluci chtějí reprezentovat. To je pro mě taková ta výzva, to zdravé jádro v tom mančaftu.“
Každopádně při debutu přišlo vítězství, to určitě muselo potěšit.
„První zápas byl perfektní, vyhrálo se, i když to bylo až po prodloužení, ale pořád je to vítězství. A to se cení, to se počítá. Škoda, že jsme ten výsledek neuhájili lepší, když jsme měli náskok tří gólů, vedli jsme 4:1. Pro příště si musíme dát větší pozor a zlepšit ještě spoustu věcí. Ale jak jsem říkal, máme zdravé jádro, takže si myslím, že to půjde.“
Viděl jsi hodně hráčů, protože se odehrály také dva zápasy i s německým mistrem Bavaria Beach Bazis. Asi jsi spokojený, že sis mohl udělat obrázek o širším kádru, je to tak?
„Jo, to mi dalo hodně. Program byl docela náročnej, ale to je právě ta výhoda, že pak člověk vidí ty kluky v akcích jako i morálně vlastních a podobně. Takže super, bylo tam celkem asi 18 hráčů, takže je z čeho vybírat a vždycky se to může okysličit dalšími lidmi. Ale tady ti kluci, tam ten základ je a byla výhoda, že jsme to s těmi Němci odehráli. A zase to bylo už v únavě, takže to jsou pro nás výborné věci pro další turnaje, které nás budou čekat.“
V obou zápasech se jako problém ukázaly třetí třetiny, do kterých jsme vždy vstupovali s vedením. Proč to tak bylo?
„Myslím si, že by se nám to nestalo, kdyby… Ten víkend jsme pojali jako kemp, takže jsme ještě trénovali, do toho jsme některým hráčům umožnili trénovat i s německým týmem dohromady. Tím pádem ta únava byla fakt enormní. Absolvovat denně třeba osm hodin na písku, ty síly pak logicky ubývají, do toho bylo extrémně slunečné počasí, takže si myslím, že by to byly úplně jiné zápasy, kdybychom to neabsolvovali tímhle stylem. Ale zase je to dobrý, že jsme si to vyzkoušeli, že se to dá zvládat. Ale ještě na sobě musíme pracovat.“
V základní části Euro Beach Soccer League nás každopádně čekají těžší protivníci, než je Litva. Na čem je potřeba nejvíce zapracovat? A co naopak bylo pozitivního?
„Myslím si, že vždycky je na čem pracovat. (usměje se) Základ všech sportů včetně plážového fotbalu je fyzická kondice. Už jsme si řekli nějaký systém a styl hry, který kluci mají vstřebaný. Některé věci jsme obnovili, některé věci jsme zavedli nově. Ještě musíme zapracovat na standardních situacích, potom na nějakých mechanismech, automatismech, které se tam už nějaké vyskytly, ale pořád je potřeba na tom pracovat a pilovat je. Budeme mít teď ještě nějaké kempy do prvních turnajů, které budou v Gruzii a Itálii, takže na tom musíme pracovat. Fyzičku si musí kluci pochopitelně dělat i sami, máme teď kondičního trenéra Lukáše Bodečka, který tam nastavuje dobré věci a kluci ho můžou využívat. A my ho určitě ještě využijeme do těch turnajů, aby to bylo maximální, aby se zapojil. Tím pádem budeme mít prostor odstranit ty technicko-taktické věci, na kterých budeme pracovat v dalších kempech.“
Jak ses vůbec k plážovému fotbalu dostal?
„Asi všichni vědí, že jsem spolupracoval s trenérem Lukičem, který je už v tom sportu zralejší. Dostal jsem pobídku, že by to šlo. Mně se to docela líbilo, už jsme o tom koketovali před rokem, jestli by to bylo možné. Říkal jsem, že se nebráním žádné výzvě. Pak jsem si to tak nějak nasledoval a myslím si, že jsem udělal dobře, baví mě to, člověk to už má načtené, už ví a můžou se v tom etablovat další věci, které můžu zase přinést já nové. Chtěl bych také vypíchnout, že komunikace mezi námi trenéry a vedením je perfektní, líbí se mi to. Vždycky se spojíme, řekneme si, co je potřeba. Je jasné, že se vždycky všechno může zlepšovat, ale jsem spokojený, jak to funguje, a i ta chemie mezi vedením, trenéry, vedoucími týmů a dalšími lidmi, je perfektní. Takže super.“
Sezona se rozjíždí, už se odehrály i nějaké turnaje, teď odstartovala také liga…
„Viděl jsem pohár, to bylo zajímavé. Už jsem si tam také načerpal nějaké poznatky o hráčích. Viděl jsem, že tam reprezentanti dominovali. Ale nebyla tam ta širší základna. Jsem zvědavý na ten širší okruh hráčů, jestli se nám v lize objeví někdo, kdo bude stát opravdu za to a měl by potenciálně možnost reprezentovat, protože my se nebráníme žádným dalším novicům a pořád se to může okysličit, protože někteří kluci jsou už zaběhlý, ale je to standard, je to reprezentace, kde by se mělo vybírat i podle momentální formy. Dveře jsou otevřené pro všechny, těším se na zbytek ligy a jsem z těch, kteří se na to rádi podívají a nebude sedět někde doma a čekat, až mu dá někdo echo, že tam je takový nebo makový hráč. Chci to vidět naživo.“
Takže to může sloužit jako taková motivační složka pro hráče, kteří jsou aktuálně třeba mimo reprezentační dosah?
„Určitě, přesně tak! Každý má dveře otevřené, je to reprezentace a každý by měl chtít reprezentovat, dostat se do té reprezentace, protože to je to nejvíc, co může být.“
