Martin Chalupa: velký rozhovor o velkém úspěchu

beach soccer

Česká reprezentace je z Itálie zpět doma. Hráči si užívají získané popularity a přijímají gratulace ze všech stran. Spokojený je i trenér Martin Chalupa, kterého jsme si krátce po příletu pozvali k velkému rozhovoru o dosaženém úspěchu i plánech na další rok.

Sedm zápasů v sedmi dnech. Nebylo to už trošku moc?

Bylo to strašně náročné. Navíc jsme týden před kvalifikací odehráli čtyři těžké zápasy ve finàle Evropské ligy a podstatná část týmu prodělala střevní virózu. K tomu teploty kolem třicítky. Já za sebe můžu říci, že ke konci kvaldy už jsem nemohl. Bylo to především o hlavě a morálu. Pro přední týmy je to malinko jednodušší. Jsou profesionálové a na podobné vytížení jsou připraveni podstatně lépe než my pracující. Prokázalo se to hlavně v posledním utkání s Ruskem, kdy už jsme opravdu šlapali vodu. Po utkání jsme odcházeli do autobusu společně s ruským trenérem Michaelem Likačevem a myslím, že se směje ještě teď, když zjistil, že všichni kluci z našeho týmu pracují.

Hrál už jsi někdy takto náročný turnaj?

Už jsem nějaké kvalifikace MS odehrál, ale nikdy jsme se nedostali tak daleko. Asi největší zápřah jsem zažil, když jsem hrál v Itálii beachsoccerovou Sérii A. Tam se jde z tréninkového kempu, který je opravdu hodně výživný, přímo do turnajové etapy, kde čeká týmy 4-5 utkání ve velmi vysokém tempu.

Po kterém zápase jsi byl s výkonem týmu nejspokojenější?

I přes porážku s Itálií. Domácím jsme to taktickou a hodně fyzicky náročnou hrou pořádně znechutili. Přišel plný dům a lidi chtěli vidět exhibici v podání Italů. Tu jsme ovšem nepřipustili a na stadionu bylo ticho, jako v hrobě. To jsem byl na kluky opravdu hrdý. Rovněž s Německem jsem byl moc spokojen. To, že fyzicky přehrajeme zrovna Němce a otočíme s nimi zápas, čekal asi málokdo.

Překvapilo tě, kolik měl český tým v Itálii fanoušků?

V této části Itálie jsme už v minulosti párkrát hráli a podobný počet fanoušků jsem očekával i teď v Jesolu. Z ČR je to nějakých 800 km a spousta Čechů tam tráví letní dovolenou. Fanoušci vždy potěší a po výsledkově vydařených zàpasech jsme si společně zaskákali „kdo neskáče není Čech“.

Jak reagovali zástupci top týmů, když jste se dostávali před ně výš a výš?

Jak kdo. Třeba Ázerbájdžànci se opravdu hodně pohàdali v kabině. Němci o trošku méně. Co jsem ale opravdu nečekal bylo, že se s námi začli bavit hráči Ruska. Dříve nás ani nepozdravili v hotelu ve výtahu a povyšovali se. Ostatní týmy nám buď gratulovaly nebo záviděly.

Podobný úspěch se plážové kopané podařil už v roce 2008, kdy skončil v kvalifikaci dokonce pátý. Dá se letošní úspěch zopakovat dříve než za dalších osm let?

V Benidormu jsem tehdy hrál. Tenkrát se plážák hrál v uvozovkách v jiných trenkách. Zakončení přes hlavu nůžkami uměli tři hráči – Polák Saganovski, Španěl Amarele a Portugalec Belchior. Když vstřelili branku po nějakém akrobatickém zakončení, všichni hráči a diváci byli úplně v tranzu. Dnes už takto běžně zakončují i hráči spodních týmů divize B. Beachsoccer zaznamenal v poslední době pořádný skok v kvalitě dopředu. Týmy v divizi A fungují na profi úrovni a hrají ve stejné sestavě několik let. Myslím, že pokud nezačneme pořádně pracovat s mládeží, aby bylo možné okamžitě začlenit do A týmu beach soccerového hráče, který ví, kde se pohybovat a ne někoho, kdo má zrovna čas, ujede nám vlak. Čeká nás generàční obměna a není úplně z čeho vybírat. Když oslovím nějakého zajímavého hráče s předpoklady pro beachsoccer ve věku kolem 20 let, první co odpoví: kolik za to je peněz. Srdcaři jako naše generace už, bohužel, nejsou a lvíček na prsou je momentálně méně než např. plat 6000 Kč v divizi. Pokud nebudou pro reprezentanty vytvořeny adekvátní podmínky, tak dle mého nás čeká úpadek. Ve světě je přitom plážák nesmírně populární. Potřebovali bychom se co se týče zázemí a práce s mládeží dostat aspoň na úroveň Maďarska a Polska. Potom bych věřil, že se dá podobný úspěch zopakovat a dělat pravidelně dobré výsledky. Je jasné, že se nikdy co se týká podmínek nedokážeme vyrovnat třeba Rusku nebo Španělsku. Ale například Polsko, o které je dobře postaráno, ale nejdou do nesmyslů, letos postoupilo na MS s podstatně nižším rozpočtem, než zmiňovaní Rusové nebo Ukrajinci. U nás se podmínky zàsluhou lidí z FAČR postupně zlepšují, ale bohužel si z rozpočtu, kterým reprezentace disponuje, nemůžeme dovolit celoroční zápasové vytížení a mít pokryté výdaje za ušlý zisk hráčů a realizačního týmu ze zaměstnání, případně z fotbalu a futsalu. Proto jsme v Evropě unikát. Máme suverénně nejvyšší rotaci hráčů a nikdo ze soupeřů netuší, s čím přijedeme. Ideální počet na dvouletý kvalifikační cyklus je 12 hráčů a 3 gólmani a ne 50, jako máme my. Je to sport o nacvičených akcích a signálech a pokud nejsou jednotlivé čtyŕky špičkově sehrané, už to někde drhne.

Kvalifikace byla poslední akcí reprezentace v letošním roce. Bavil ses s klukama, jak to vidí příští rok?

Že končí mi zatím oznámil pouze Michal Salák. Je od Teplic a dojíždění do Prahy a na akce reprezentace už mu netoleruje rodina a nechce si dělat problémy. Navíc mu je 37. Mě bude 36. Když budu zdravý, tak bych rád odehrál ještě 8 zápasů, které mi chybí do 100 a potom už nechám místo mladším. Uvidíme, jak na tom budu. Když bude tým kvalitní, rozhodně kvůli tomu nebudu zabírat místo v sestavě. Dalším hráčům, jako je M. Boček nebo P. Stejskal, je ještě víc, než mě a do budoucnosti už s nimi také nelze tolik počítat. Pochopitelně, když budou mít chuť trénovat a budou mít výkonnost, můžou se v reprezentaci ještě objevit. Uvidime, jak se povede doplnit kádr.

A jaké máš plány s reprezentací jako trenér?

My teď budeme zkoušet poskládat nový omlazený tým. Mám vytipované nějaké hráče. Přes zimu je odzkoušíme a uvidíme, co z toho vykrystalizuje. Prioritou pro nadcházející sezonu je vytvořit juniorku. Moc se mi líbí koncepce Maďarska, kde vytvoŕili mládežnickou akademii a pracují opravdu koncepčně. Už jsem se bavil s potencionálními trenéry a řešíme to. Rovněž také chceme znovu rozjet reprezentaci žen. Chystám se oslovit trenéra A-týmu repre žen S. Krejčíka, pod kterým jsem hràl fotbal a má o ženskěm fotbale podstatně větší přehled, než já.

Co říci na závěr?

Chtěl bych moc poděkovat klukům, kteří se zúčastnili kvalifikace v Jesolu a skvěle reprezentovali svojí vlast. Šesté místo je pro nás opravdu krásná tečka za letošní sezonou a můžeme být spokojení. Kluci skvěle dodržovali nastavená pravidla, táhli jsme za jeden provaz a výsledkem je krásné umístění i před top týmy. I když to moc nedělám a vždy musí být na prvním místě tým, chtěl bych vyzdvihnout dva hráče – gólmana Petra Víška a obránce Kubu Mižára. To, co na kvaldě předvedli na svých postech, se jen tak nevidí a já jim za to moc děkuji.